Právě existence takového předchorobí bývá častým důvodem, proč zaměstnavatel nebo jeho pojišťovna zpochybňuje odpovědnost za vzniklou újmu či rozsah jejího odškodnění. Samotná skutečnost, že zaměstnanec měl zdravotní obtíže již před pracovním úrazem, však ještě neznamená, že za následky úrazu zaměstnavatel neodpovídá. Tyto případy jsou velice složité, avšak zkusíme se na ně více zaměřit v tomto článku.
Když se pracovní úraz setká s předchorobím
Jednou z častých námitek, se kterou se zaměstnanci při uplatňování odškodnění pracovního úrazu setkávají, je tvrzení, že jejich zdravotní problémy existovaly již před úrazem. Typicky jde o situace, kdy si zaměstnanec například poraní koleno, které bylo v minulosti operováno, utrpí úraz páteře na podkladě již existujících degenerativních změn nebo si prohloubí dlouhodobě řešené zdravotní obtíže při výkonu práce. Zaměstnavatel či jeho pojišťovna následně při řešení odškodnění argumentují, že skutečnou příčinou zdravotního stavu není pracovní úraz, ale právě dřívější onemocnění či zdravotní predispozice zaměstnance.
Takový přístup však bývá často zjednodušující a neodpovídá tomu, jak otázku předchorobí chápe právní řád. České pracovní právo nevychází z představy, že ochranu si zaslouží pouze zaměstnanec, který byl před pracovním úrazem zcela zdráv. Naopak je běžné, že do pracovního procesu vstupují osoby s různými zdravotními omezeními, prodělanými úrazy nebo vrozenými dispozicemi.
Právě na rozhraní mezi aktuálně utrpěným pracovním úrazem a předchorobím vznikají v praxi nejčastější spory o odpovědnost zaměstnavatele a rozsah odškodnění zaměstnance.
Co je pracovním úrazem podle zákoníku práce
Pracovní úraz je definován v zákoníku práce jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, které byly způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.
Pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele musí být splněny následující základní podmínky. Musí existovat úrazový děj, musí dojít k poškození zdraví zaměstnance a mezi těmito skutečnostmi musí být dána příčinná souvislost.
Právě otázka příčinné souvislosti však bývá problematická v situacích, kdy se následky pracovního úrazu prolínají s již existujícím zdravotním stavem zaměstnance. Zaměstnavatelé pak často zpochybňují, zda je příčinou obtíží skutečně pracovní úraz nebo zda se jedná pouze o přirozený vývoj dřívějšího onemocnění.
Co se rozumí předchorobím
Pojem předchorobí není v pracovněprávních předpisech výslovně definován. V odborné literatuře i soudní praxi se jím zpravidla rozumí zdravotní stav, onemocnění či anatomická dispozice, které existovaly již před vznikem pracovního úrazu.
Může se jednat o velmi rozmanité situace. U některých zaměstnanců jde o degenerativní změny páteře odpovídající věku, u jiných o artrózu nosných kloubů, následky starších úrazů, opakované výrony kotníku nebo chronické potíže s menisky.
Důležité je zdůraznit, že předchorobí nemusí zaměstnance nijak omezovat v pracovním ani osobním životě. Není výjimečné, že člověk vykonává řadu let bez obtíží fyzicky náročnou práci, přestože má určité degenerativní změny pohybového aparátu. Tyto změny mohou být dlouhodobě stabilní a bez klinických projevů. Teprve pracovní úraz může způsobit jejich aktivaci nebo urychlit jejich další rozvoj.
Soudní praxe dlouhodobě vychází z toho, že pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou zdravotního postižení, avšak musí být příčinnou podstatnou.
Při řešení odškodnění pracovního úrazu při argumentaci předchorobím je tak zásadní předložit správnou právní argumentaci podpořenou vhodnou judikaturou pro daný případ.
Klíčová role znaleckých posudků
V případech, kdy se pracovní úraz prolíná s předchorobím, bývá stěžejním důkazem znalecký posudek z oboru zdravotnictví.
Právě znalec totiž posuzuje otázky, které jsou mimo běžné právní znalosti účastníků řízení i soudu. Hodnotí zdravotní stav zaměstnance před vznikem úrazu, průběh léčby, rozsah následků i medicínské souvislosti mezi úrazovým dějem a současnými obtížemi.
Úkolem znalce přitom není pouze konstatovat existenci předchorobí. Podstatné je především posoudit, jaký vliv mělo předchorobí na vznik následků a jakou roli sehrál samotný pracovní úraz.
Praktické zkušenosti ukazují, že právě kvalita znaleckého posouzení často rozhoduje o výsledku celého sporu.
Proto by zaměstnanec neměl rezignovat pouze proto, že mu bylo sděleno, že za jeho obtížemi stojí dřívější onemocnění. Rozhodující je odborné posouzení konkrétního případu, nikoliv obecné tvrzení o existenci předchorobí.
Praktické doporučení pro zaměstnance
Zaměstnanci by měli mít na paměti, že argument o předchorobí ještě neznamená, že jim nevznikl nárok na odškodnění pracovního úrazu. Pokud byli před úrazem schopni vykonávat zaměstnání a zdravotní stav se výrazně zhoršil až po pracovním úrazu, je namístě důkladně zkoumat příčinnou souvislost mezi úrazem a vzniklou újmou.
Je proto vhodné pečlivě uchovávat veškerou zdravotnickou dokumentaci, a to nejen z období po úrazu, ale i z doby před jeho vznikem.
Stejně důležité je trvat na odborném znaleckém posouzení a nespokojit se s pouhým tvrzením zaměstnavatele nebo pojišťovny. Spory týkající se vlivu předchorobí na příčinnou souvislost s následky pracovního úrazu se totiž zpravidla rozhodují právě na základě odborných závěrů o tom, zda pracovní úraz aktivoval, urychlil nebo zhoršil již existující zdravotní stav.
Bohužel je však skutečností, že tyto právní případy odškodnění jsou komplikované a často končí dlouhým soudním sporem.
